close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2007

Zamilovaný pár

30. listopadu 2007 v 16:10 | didlinkax6 |  .°.Knihovna.°.
Na lavičce v parku seděli dva lidé. Kluk a děvče... bylo krásné jaro. Stromy kolem nich kvetly a krásně a omamně voněli. Ovšem ti dva nekoukali na krásy kolem nich... pouze na sebe. Hleděli si do očí a tiše si o něčem povídali. Alex si natáčela lesklý pramínek hnědých vlasů na prst a se zaujetím poslouchala vše co jí Kryštof říká. Občas přitakala nebo řekla vlastní názor na věc. Potom ale něco přišlo. Kryštof zvážněl. Kouknul trochu smutně Alex do očí ,,Víš... já, musim ti něco říct." Jeho výraz se jí nelíbil. Byl ustaraný a zarmoucený. ,,Co se děje?" zeptala se vystrašeně. ,,No... nechtěl sem tě tím zatěžovat, vím už to dlouho, ale teď už je to jasné. Nedostanu se z toho." nervózně si posunul šátek na hlavě, který nosil už dost dlouho. ,,Lex, já... já mám rakovinu. Chodil sem na chemoterapie, ale doktoři s tím nezmohli... dávají," polknul a kouknul Alex do očí, které měli sklovitý povrch a první kapky slané tekutiny jí začala vytékat z koutku oka. ,,Dávají mi asi rok života, nejvýše."
,,To nemůže být pravda, řekni, že je to apríl, prosím," vzlykla zoufale a položila mu hlavu na rameno. ,,Není, taky bych byl rád kdyby byl, ale bohužel." Kryštof měl také na krajíčku, nebrečel, ale představa nanejvýš jednoho roku s někým koho miluje, byla neskutečná. Jistě, řeknete si, že rok je docela dlouhá doba. To ano, ale pro život je to příliš málo. Zvlášť pro tak mladý. Kryštof utřel Alex slzy a podíval se jí do očí, ,,Třeba ještě je naděje." ,,Třeba," odpověděla plačtivým hlasem Alex a políbila ho.

=O===R=O=K===P=O=Z=D=Ě=J=I=

Je to přesně na den rok, co tu seděli na lavičce. Oba dva. Teď tu sedí jen Alex. Kryštof není mrtvý, ale leží jen v nemocnici. Je v komatu a už mu zbývá jen pár týdnů ne-li dní života.
Alex prostě sedí a její oči téměř neukazují známky života, nebýt slz, co jí z očí kanou, mohlo by si hodně lidí myslet, že je mrtvá. Však ona byla, její tělo sice mrtvé nebylo, ale její duše ano. Vtom se ozvala znělka jejího nejoblíbenějšího songu: Listen to your heart. Zvedla mobil, tuhle melodii měla u jediného člověka. ,,Ano?" vyhrkla, protože si nebyla jistá jestli jen nevolá někdo jiný z jeho mobilu. ,,Ahoj Sašo, tady máma Kryštofa," ,,Dobrý den," stěží potlačila Alex svůj smutek. ,,Měla bys přijít do nemocnice, Kryštofovi se udělalo líp, dokonce se probral a už i mluvil." Alex se ihned rozzářila jak vánoční stromeček. ,,Hned jsem tam," odpověděla a zaklapla mobil. Rozběhla se do nemocnice jak nejrychleji to šlo. Zvládla to v rekordním čase. Doběhla do třetího poschodí a udýchaně vrazila do jeho pokoje. Byla rozcuchaná od větru, špinavá od bláta, kterým se pocákala, ale šťastná, protože po dlouhé době viděla Kryštofův úsměv. Skoro se jí podlomili kolena, ,,Ahoj," zářivě se usmála a on jí toto gesto oplatil. Rozhlédla se. Jeho matka tam nebyla, i když si byla jistá, že když do pokoje přišla, byla tu. ,,Příjdeš zejtra? Je první máj, něco pro tebe mám, ale dám ti to až zejtra." usmál se na ní opět. ,,Jasně že příjdu, to bych nebyla já, abych se netěšila na dárek." Sedla si vedle něj na postel. Chvíli si hleděli do očí, pak se políbili a Alex musela jít. Ještě udělat večeři pro matku a své dvě mladší sestry. Ten den zářila jak sluníčko. Druhý den vstala brzo. Šla ještě koupit dárek a slušně se obléct. Pak udělal oběd a vyrazila do nemocnice. Otevřela dveře do pokoje a polil jí ledový chlad. Kryštof tu nebyl... na stole ležel jen dopis a malý dárek. Nádherný plyšový medvídek se srdíčkem. Nikdo neví, jak to udělal. Ale na srdíčku bylo napsáno, ,,Kryštof miluje Alex a vždycky bude," ona si sedla na postel a otevřela dopis. Měla podivné nutkání si ho přečíst.

,,Alex, když tohle čteš, nevim kde sem, ale už od rána mám divný pocit, jako by něco bylo v nepořádku. Nedokážu to popsat, ale mám dojem, že se dneska něco stane. Že se něco stane jak mě, tak Tobě. A to mi rve srdce. Doufám, že je to jen můj pocit. Mě už sice nikdo nepomůže. Ale Tobě se nesmí nic stát. Budu nad tebou vždy bdít.
S láskou Tvůj Kryštof
."


Alex se rozplakala. Vyběhla z pokoje a vyhrkla na první sestřičku, kterou viděla, ,,Kde je Kryštof? Pacient z pokoje 3C?" Sestřička se zamyslela, ,,á už vím, toho asi před půl hodinou odvezli na sál. Zkolaboval. Teď ho operují. Ale jestli chcete pravdu... asi to už nepřežije." ,,Děkuji," Alex se zlomil hlas. Ne to ne, to přece nemůže být pravda. Došla k operačnímu sálu, pokusila se nakouknout dovnitř, ale nějaký doktor jí vyhnal, že tam nemá co dělat. Sedla si tedy na lavičku před sálem. Čekala tam dlouho, už se začalo stmívat. Za chvíli vyšel doktor. S trochu zamyšleným výrazem. Kouknul na Lex. ,,Jste Alexandra Slámová?" ,,Ano to sem," přitakala Alex s rozklepaným hlasem, ,,Co je s Kryštofem?" Doktor na ní kouknul, ,,zkoušeli jsme úplně všechno, ale nepovedlo se nám ho zachránit. Je mi to líto." ,,To né," Zakřičela Alex a chtěla oběhnout doktora a vběhnout na sál. Ten jí to nedovolil a zachytil jí. Ona se mu vytrhla. Už nezkoušela běžet na sál. Rozeběhla se pryč z nemocnice. Pryč od lidí, co můžou za Kryštofovu smrt. Určitě se málo snažili. Jsou neschopný. Oni ho zabili.
Běžela se skloněnou hlavou a hradlo jí začala začala stahovat podivná úzkost, jakou cítil Kryštof, když psal dopis. Vběhla do silnice a ohlédla se do strany. Uviděla jen reflektory auta, slyšela jen skřípění brzd a cítila jen strach...

Kapky deště

30. listopadu 2007 v 16:03 | didlinkax6 |  .°.Knihovna.°.
...Dívka sedící smutně, bez duše, přemýšlivě o ničem, tupím výrazem koukající z okna, za kterým je slyšet, jak dopadají kapky deště na parapet okna.. Bubnující, otloukající..
Ale co je to vlastně slyšet?? Kapky dešťě, bo je to dívčí pláč?? Po tváři se jí koulejí slzy.. takovou rychlostí..
..Nikomu přeci nic neudělala.. tak proč ji ubližil??!! Chtěla jen lásku.. Lásku, s kterou by byla štastná..
..Ted tu sedí sama u okna.. po rukou ji teče červená rozvodněná řeka.. Z ruky ji vypadl malý, plechový plíšek.. Cinkl o podlahu a zaryl se do dřevěné podlahy.. Plíšek, který svírala ve své pravé ruce celé od krve, byl z holicího strojku...
...byla sama.. neměla ani přátele, na které by se mohla obrátit.. byli jen lidi, kteří ji ubližovali..
... tak co by tu na tomhle světě dělala?? Neměla co.. Neměla proč žít... Neměla pro koho.... Neměla žádné zázemí... Život ji nebavil... za celej svůj život poznala jen zklamání... Tak co??!! Ukončit??? Bylo by to vysvobození??!!
Je ticho...
.. kapky přestali ťukat na okno... pláč utichl.. jen kaluž krve se objevila... Jak zasedla k oknu, tak tam zůstala...
...držet smutek?? Na co... kdo?? K ničemu.. nikdo...

Voják

30. listopadu 2007 v 15:57 | didlinkax6 |  .°.Knihovna.°.
Tento příběh je o vojákovi, který se navrací domů po válce ve Vietnamu. Volá ze San Francisca domů svým rodičům.
"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás na něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám."
"Jistě"odpověděli rodiče "rádi ho uvidíme". "Ale něco byste měli vědět", pokračoval syn," můj kamarád byl těžce zraněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu.Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás ."
"To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení."
"Ne, mami a tati. Chci aby žil u nás." "Chlapče," řekl otec, " nevíš o co nás žádáš.
Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám."
Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval.O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca.
Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu. Policie to zhodnotila jako sebevraždu.
Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.

No problem

30. listopadu 2007 v 15:55 | didlinkax6 |  .°.Knihovna.°.
No world, no live
no live, no people
no people, no sex
no sex, no children
no children, no school
no school, no problem:D

Hello Kitty ♥

30. listopadu 2007 v 15:47 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.

Faf la rage - Pas le temps (Prison Break)

30. listopadu 2007 v 13:34 | didlinkax6 |  Útěk z vězení
Miluju ten film *IN LOVE*



Strawberry ♥

20. listopadu 2007 v 16:05 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.

Něaký avy..

12. listopadu 2007 v 16:52 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.
LOVE OUR PLANET hearts

Monsters..xD

12. listopadu 2007 v 16:50 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.
  *me001  *me002  *me003  *me004  *me005  *me006  *me007

Azuzephre

12. listopadu 2007 v 16:46 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.


cOlOrFuLl

12. listopadu 2007 v 16:43 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.

MixX

12. listopadu 2007 v 16:41 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.


Vážení spoluobčané =D..

11. listopadu 2007 v 11:11 .°.About me.°.
Ahojky lidi...Píšete mi do komentářů,že chcete poslat na mail mp3 od Jimiho Blue já Vám ji ráda pošlu,ale musíte mi napsat mail rovnou do komentáře...To bych tady mohla prosedět celý dny než bych Vám všem tu mp3 poslala...Tkže tímto Vás PROSÍM pište Vaše maily rovnou do komentářů a ne do tý kolonky...
Děkuju...x6

Nice babyes ♥♥

10. listopadu 2007 v 22:41 .°.PiCtY.°.
↑Tohle sem si upe zamilovala *IN LOVE*
↑Jujky ono pláče :(...Roztomilý :-*
↑To sem si tky oblíbila =*
↑Zase pláš,ach jou ...Ale mocka kvásný



Jůů cool postavičky :)

10. listopadu 2007 v 21:41 | didlinkax6 |  .°.PiCtY.°.
Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket. Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket. Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.
Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket .Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket.

Dáš si něco...??

10. listopadu 2007 v 21:38 .°.Ostatní.°.
Dáš si kávu or tk něco ??;-)...Tk klikni taj